Ozon
Z Wikina
Forma kyslíku. Molekula o. obsahuje tři kyslíkové atomy, tedy O3. Je to namodralý plyn. Vzniká při silných elektrických výbojích (např. při blesku). Přibližně 90 % O3 v zemské atmosféře je obsaženo ve stratosféře ve výškách 15–40 km nad povrchem Země, s maximem kolem 20–25 km. Tato vrstva se proto nazývá ozonosféra. Ozon silně pohlcuje zejména ultrafialové záření 290–320 nm (nazývané UVB-záření), které je velmi škodlivé pro živé organismy. Zvyšuje výskyt rakoviny kůže, šedého zákalu očí, poškozuje rostliny a některé mořské organismy. Stratosférický o. tak ochraňuje život na Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením z vesmíru, především ze Slunce. Je velmi reaktivní, a právě tím je jeho výskyt u povrchu Země škodlivý (např. při vdechování poškozuje plíce).
Obsah |
Stratosférický ozon
Stratosférický ozon je přirozeným cyklem stále tvořen a rozkládán. Pro život na Zemi je ozon zcela nepostradatelný. Protože člověk narušuje přirozenou rovnováhu tím, že posiluje rozkladné procesy, ozonu ve stratosféře ubývá (působením chlorofluorovaných uhlovodíků, např. freonů z ledniček a sprejů. Spalováním fosilních paliv vzniká oxid dusičitý (NO2) a ten se světlem rozkládá:
NO2 + foton → NO + O,
O + O2 → O3 .
Přízemní ozon
Přízemní ozon vzniká především v letní slunečné dny, a to škodí lidem, zvířatům i rostlinám. Podílí se na kyselých deštích, neboť napomáhá vzniku kyseliny dusičné z oxidu dusičného a kyseliny sírové z oxidu siřičitého. Ozon je skleníkovým plynem a v místech se silným automobilovým provozem přispívá k tvoření fotochemického smogu.
Celkové množství ozonu
Celkovým množstvím ozonu se rozumí všechen o. ve sloupci vzduchu sahajícím od povrchu Země až k horní mezi atmosféry. Mění se s geografickou polohou a roční dobou. Měří se v Dobsonových jednotkách.
