Velký kolaps
Z Wikina
(velké zhroucení)
Zánik našeho vesmíru pod vlivem jeho vlastní gravitace. Došlo by k němu jen tehdy, je-li průměrná hustota vesmíru větší než jeho kritická hustota. Takový vesmír se nazývá uzavřený vesmír.
Podle názoru některých předních odborníků (M. Ryle, A. Sandage) by vesmír měl být uzavřený. Vzájemná gravitační přitažlivost hmoty ve vesmíru rozpínání zpomaluje natolik, že po 30 mld. let by mělo dojít k úplnému zastavení. Potom by se měl vesmír symetricky smršťovat do menšího objemu a vyšších hustot. Asi za 70 mld. let by mělo dojít k zborcení do velmi malého objemu a obrovských hustot a teplot. Vše se rozloží na elementární částice.
Co dál? Na tuto otázku dává odpověď kosmologie antihmoty. Při velkém kolapsu se dostane do styku obyčejná hmota s antihmotou a dojde k jejich lavinovité anihilaci. Na jejich rozhraní se vytvoří vrstva velmi intenzivního gama-záření, které působí mohutným tlakem na obě strany (tzv. Leidenfrostův jev). Tento obrovský tlak zastaví kolaps a bude hnací silou pro velkou explozi (budoucí velký třesk). Z částic starého vesmíru vznikne vesmír nový.
Takový vesmír se nazývá oscilující nebo pulzující. Náš vesmír by tedy měl být pouze jedním obrovským pulzem trvajícím 80 mld. let. Zatím jsou však znalosti o množství antihmoty ve vesmíru neúplné a průměrná hustota vesmíru není na konci 20. stol. přesně určena. Nelze tedy s určitostí rozhodnout, která z kosmologických teorií předpovídá správně budoucnost vesmíru. Velký kolaps zůstává proto jen domněnkou.
Obsah |
