Systém souřadnic
Z Wikina
(souřadnicová soustava, vztažná soustava)
Pravidlo, jak vyjádřit pomocí čísel místo těles či bodů (v prostoru, v rovině, na povrchu koule). Ta čísla se nazývají souřadnice. V astronomii se nejčastěji setkáváme se sférickými souřadnicemi. Užívají se k určení polohy na tělesech sluneční soustavy (Slunci, planetách, velkých měsících: viz heliografické souřadnice, jovigrafické souřadnice, areografické souřadnice, geografické souřadnice, selenografické souřadnice. Pomocí nich se určuje poloha (hvězd, planet, komet, galaxií či jiných objektů) na nebeské sféře. Každý systém sférických souřadnic je určen základní rovinou a základním směrem. Např. základní rovinou obzorníkových souřadnic na nebeské sféře je rovina obzoru a základní směr míří k jižnímu bodu. Nejčastěji užívané souřadnice v astronomii (s počátkem na Zemi) jsou rovníkové souřadnice (jejichž základní rovinou je rovina zemského rovníku a základní směr udává jarní bod), ekliptikální souřadnice (určené rovinou ekliptiky a jarním bodem) a galaktické souřadnice (určené galaktickou rovinou a směrem ke galaktickému středu).
Pomocí sférického trojúhelníku lze transformovat jeden systém sférických souřadnic v jiný. Např. nautický trojúhelník vyjadřuje vztah mezi souřadnicemi rovníkovými a horizontálními.
Moderní měření polohy na nebeské sféře vyžadují vysokou přesnost. Nově zavedený systém souřadnic je určen polohou 212 velmi vzdálených rádiových kompaktních galaxií a kvazarů – neboť jejich vlastní pohyb na obloze je zcela zanedbatelný. Osy tohoto nového rádiového systému souřadnic, nazývaného ICRF (International Celestial Reference Frame – Mezinárodní nebeský systém souřadnic) jsou určeny s přesností asi 20 miliontin úhlové vteřiny (0,000 020"). Ve světle byl ICRF realizován katalogem Hipparcos.
Obsah |
