Obzorníkové souřadnice

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Systém souřadnic, jejichž základní rovinou je rovina kolmá ke směru tíže v místě pozorovatele. Tato rovina protíná nebeskou sféru v hlavní kružnici nazývané obzorník. Směr tíže protíná nebeskou sféru ve dvou „pólech“ obzoru: v zenitu (nadhlavníku) a nadiru (podnožníku). Každá hlavní kružnice procházející zenitem a nadirem se nazývá vertikál (výšková kružnice). Vertikál procházející světovým pólem se nazývá poledník (meridián). Průsečíky poledníku s obzorem se jmenují severní bod a jižní bod. Vertikál kolmý k poledníku se nazývá první vertikál. Průsečíky prvého vertikálu s obzorem se jmenují východní bod a západní bod. Všechny kružnice rovnoběžné s obzorem se nazývají almukantaráty (azimutální kružnice).

Poloha tělesa na obloze je určena dvěma souřadnicemi, které nazýváme azimut (A) a výška (h). Azimut je úhel, který svírá vertikál procházející tělesem s meridiánem. Počítáme ho v astronomii podél obzoru od jižního bodu (A = 0°) směrem k západnímu bodu (A = 90°) přes severní bod (A = 180°) a východní bod (A = 270°) do jižního bodu (A = 360°). V zeměpise, geodézii a navigaci se azimut počítá od severního bodu směrem na východ. Takto udaný azimut se často nazývá kurs. Druhá souřadnice h je úhlová vzdálenost almukantarátu (procházejícího tělesem) od obzoru. Počítá se kladně od obzoru k zenitu (od 0° do +90°) a záporně od obzoru k nadiru (od 0° do –90°). Rozdíl 90° – h se nazývá zenitová vzdálenost.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata


Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje