Struna

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Teorie strun je teorií prostoročasu. Na rozdíl od běžných představ není základním prvkem bod, ale křivka, která může být otevřená nebo uzavřená. Matematický aparát strunové teorie má svůj původ ve snaze porozumět jaderným silám bez použití teorie pole (G. Veneziano 1968). Ukázal se však mnohem užitečnější pro (kvantověmechanický) popis struny – nového hypotetického fyzikálního objektu.

Strunová teorie zpochybňuje běžně vžitou představu, že prostor a prostoročas jsou složeny z nekonečného množství „spojitě plynoucích“ bodů. Tato vžitá představa totiž vede k různým paradoxům a potížím, např.: nekonečně velká hustota hmotného bodu v mechanice; elektrostatické působení „bodových elektrických nábojů“, kdy síla v bodě náboje je nekonečná; „bodové leptony a kvarky“, kterým teorie předpovídá nekonečnou hodnoty hmotnosti, náboje a dalších veličin.

Náš automatický předpoklad o bodové struktuře prostoročasu nebyl nikdy dokázán. Nahradí-li se body miniaturními „křivečkami“ či „strunami“, jejichž rozměry leží daleko pod našimi pozorovacími možnostmi, mnoho problémů s nekonečny se vyřeší. Důležité je, ze strunová struktura prostoročasu není libovolným předpokladem, ale je silně omezena matematickými symetriemi, a že struna (obdobně jako byl dosud bod) je fundamentálním, dále nedělitelným jsoucnem. Má (na rozdíl od bodu) stupně volnosti.

Struna je kmitající velmi malý lineární útvar, který si lze představit jako jemnou trhlinku v hladkém tkanivu prostoru. Každá struna může neustále kmitat jistým kmitočtem a má, podobně jako struna na houslích, energii příslušející danému stavu. Vzhledem ke svým nepatrným rozměrům nemůže být složena z atomů; naopak, každá elementární částice je určitým vibračním stavem některé kmitající struny. Kmity prostoročasové struny se nemohou utlumit. Naopak, kmity strun na houslích se nakonec utlumí a zaniknou, neboť energie jejích kmitů se nakonec třením přemění v teplo (náhodný pohyb molekul vzduchu). V tom je podstatný rozdíl mezi strunou prostoročasovou a hudební. Struny mohou navzájem interagovat a měnit tím své vibrační stavy, tedy „přeměňovat“ elementární částice na jiné. V teorii strun je tak v principu možno sjednotit všechny síly včetně gravitace, tedy standardní model s obecnou teorii relativity.

Standardní model (považovaný dříve za fundamentální přístup k popisu jevů ve vesmíru) vychází jako důsledek strunové teorie. Podaří-li se v rámci strunové teorie vytvořit správný, konzistentní a experimentálně ověřitelný model, bude tím vytvořena dlouho hledaná kvantová gravitace.

Mezi úspěchy strunové teorie patří bezrozpornost, odstranění mnoha matematických potíží standardní teorie, předpověď gravitonu (kvanta gravitačního pole) a další předpovědi. Symetrie pozorované ve vesmíru i ve světě elementárních částic nejsou základní, nýbrž jsou pouze důsledkem fundamentálních symetrií strun.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje