Rentgenová hvězda

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Rentgenové družice naměřily tok rentgenového záření z mnoha normálních hvězd. Jejich koróny vyzařují 1026–1031 erg s–1 (1019–1024 W), což je mnohem větší tok záření, než vysílá rentgenové Slunce. Teploty v atmosférách rentgenové hvězdy dosahují i přes 50 mil. K. Během hvězdných erupcí jejich rentgenová zářivost na krátkou dobu ještě stoupne.

O-hvězdy a B-hvězdy vysílají asi desetimiliontinu své zářivosti ve formě rentgenového záření. Mechanismus jeho emise není objasněn. Tyto hvězdy nemají konvektivní vrstvu ani samobuzené dynamo (jak je tomu u hvězd tříd F a pozdějších, např. u Slunce). Budicím mechanismem je pravděpodobně jejich mohutný hvězdný vítr.

Osamocené hvězdy spektrálních tříd B7 až A5 nemají konvektivní vrstvu a nevyzařují měřitelné rentgenové záření. Pokud vyzařují, pak jen jako členové rentgenových dvojhvězd.

Rentgenové přehlídky oblohy ukazují, že pozdní hvězdy hlavní posloupnosti (F až M) mají rentgenové zářivosti 1026—1031 erg s–1 (1019–1024 W). Zářivost je silně ovlivněna rotací hvězdy. Rychlá rotace přispívá k zesílení samobuzeného dynama, k vyšší magnetické aktivitě hvězdy a k intenzivnějšímu ohřevu koróny. Hvězdy slunečního typu v Plejádách jsou ještě mladé (50 mil. let), otáčejí se rychleji než Slunce a jejich rentgenová zářivost je 100´ větší. Podobně je tomu u hvězd v Hyádách.

Také obři a veleobři raných spektrálních tříd (nad K0) jsou rentgenovými zdroji. Naopak detektory na družicích dosud nezaznamenaly rentgenové záření z bílých trpaslíků (pokud nejsou členy rentgenových dvojhvězd). Jen z několika mladých trpaslíků (např. HZ43, Feige 24) se žhavou fotosférou (40 000–60 000 K) se podařilo zaregistrovat měkké rentgenové fotony s energiemi kolem 0,1 keV.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje