Noční obloha
Z Wikina
(světlo noční oblohy)
V noci, kdy atmosféra nerozptyluje sluneční záření, nejsou oblaky a nesvítí Měsíc, není obloha úplně černá. Zdrojem slabého světla je:
- integrované světlo hvězd Galaxie, soustředěné k pruhu Mléčné dráhy. Celková hustota světelného toku všech hvězd odpovídá dvěma milionům hvězd 10. mag, nebo 51 hvězdám stejně jasných jako je Sirius nebo 25 hvězdám 10. mag z plošky velké jako Měsíc;
- zodiakální světlo – sluneční světlo rozptýlené na meziplanetárním prachu. Je soustředěné k ekliptice;
- světlo noční atmosféry vyzařované rekombinací molekul ve vysoké atmosféře. Přes den sluneční záření jednak molekuly rozkládá (např. N2 → N+N, O2 → O+O, H2O → OH+H), jednak je ionizuje (např. O → O++e, N → N++e, O → O++ e, N → N++e). Disociace je nejúčinnější ve výškách 90–100 km (tzv. „chemická kuchyně", neboť tam probíhají různé chemické reakce). Ionizace probíhá především ve výškách mezi 200 a 300 km. Chemické reakce atomů a iontů a rekombinace elektronů jsou zdrojem světla noční atmosféry;
- polární záře ve vyšších zeměpisných šířkách, buzené nárazem elektronů a protonů vstřikovaných dolů do atmosféry podél magnetických siločar. Zdrojem těchto rychlých částic je vnější část magnetosféry a její ohon nebo sluneční vítr zesílený po slunečních erupcích;
- difuzní galaktické světlo – světlo hvězd rozptýlené na mezihvězdném prachu;
- kosmologické světlo – ultrafialové záření, které se k nám v důsledku rozpínání vesmíru dostává jako světlo.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata