Noční svítící oblaky
Z Wikina
Stříbřité oblaky viditelné na večerní obloze dlouho po západu Slunce. Spatříme je v době nautického soumraku (když je Slunce 6—12° pod obzorem). V severních šířkách (50—65°) je lze vidět nejčastěji v červnu a červenci. Na jižní polokouli se vyskytují mezi 40. a 60. stupněm. Jsou to velmi řídké oblaky prachových částic obalených ledem, které dobře odrážejí sluneční světlo. Oblaky lze vidět, jen když jsou ještě ozářeny Sluncem, tj. pouze na soumrakovém oblouku, a to ve výškách 15—20° nad obzorem. Ve dne je nelze uvidět. Vyskytují se ve výškách 75–90 km (tj. v horní mezosféře a mezopauze). Jsou to nejvyšší oblaky v zemské atmosféře vůbec. Jsou poměrně tenké, jen 1–2 km.
Na tmavé noční obloze se jeví se jako stříbřitě šedé světélkování. Mají tvar propletených pásů, uzlů, vlnek a vírů. Připomínají cirrostratus, avšak s obyčejnými troposférickými oblaky nemají nic společného. Jejich stříbřitá barva přechází někdy v perleťově modrý odstín. Jejich spodní okraj je občas zlatě lemován.
Systematická pozorování ukázala, že noční svítící oblaky se vlní s periodou od 10 min do několika hodin. Délka vln je několik desítek kilometrů. Zpravidla se pohybují od východu na západ, a to rychlostí 50–250 m s–1.
Noční svítící oblaky jsou projevem většího výskytu aerosolových částic v oblasti nízkých teplot na přechodu z mezosféry do termosféry. Na nich se rozptyluje sluneční světlo. V letní době bylo pozorováno takové zesílení rozptýleného světla v celé cirkumpolární oblasti i z družic. Noční svítící oblaky se využívají ke studiu atmosférického proudění v odpovídajících výškách mezosféry.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
