Molekulární vodík
Z Wikina
Molekulární vodík má chemickou značku H2. Ve vesmíru se vyskuje jen za určitých podmínek. V článku je popsán i vznik molekul vodíku.
Obsah |
Výskyt vodíku ve vesmíru
Vodík se vyskytuje ve vesmíru ve stavu zcela ionizovaného plazmatu, a to ve žhavém nitru hvězd. Ve fotosféře Slunce a podobných hvězd se neutrální atomy vodíku rekombinují na záporné ionty. V atmosférách chladných hvězd je vodík z převážné většiny ve formě molekul. Jeho disociační energie (7 eV) je vysoká, takže molekuly vodíku jsou stabilní. Ve světle hvězd proto jeho absorpční čáry nejsou, a to ze dvou různých důvodů:
- V horkých hvězdách je ionizován, takže tam jeho molekuly nejsou.
- Ve hvězdách chladnějších se nemohou absorpční čáry molekulárního vodíku objevit, neboť mohou vznikat až z hladiny, jejíž excitační energie je 6 eV. (Připomeňme, že 1 eV odpovídá teplotě 10 4 K).
Vodík je také hlavní složkou obřích planet. V jejich atmosféře jako plyn a jako oceán kapalného molekulárního vodíku.
Existence mezihvězdných molekul vodíku byla prokázána jednak emisními čarami v milimetrových vlnách, jednak jako mezihvězdné absorpční čáry vyhloubené v ultrafialovém spektru žhavých hvězd.
Vznik molekul vodíku
Molekuly vodíku vznikají spojením dvou atomů vodíku dvojím způsobem:
- Přímým spojením obou atomů H a vyzáření fotonu (hv). Tento proces probíhá ve dvou krocích:
- vznik záporného iontu vodíku H + e– → H– + hv a
- vytvoření molekuly vodíku H– + H → H2 + e–.
- Přilípnutím neutrálního atomu H na povrch prachového zrníčka, kde se spojí s jiným atomem vodíku, tedy
H + H → H2 ,
přičemž uvolněnou vazebnou energii přebírá prachové zrnko. Tento proces (při němž prach má funkci katalyzátoru), probíhá v hustých mezihvězdných oblacích. Tam je jednak prach a vzniklé molekuly jsou chráněny před ultrafialovým zářením žhavých hvězd, takže nemůže dojít k jejich fotodisociaci.
Rozbor pozorování vede k závěru, že zdaleka nejúčinnějším procesem vzniku molekul vodíku je druhý z obou uvedených procesů, tj. na povrchu prachových zrnek.