Kosmický prach
Z Wikina
Nejmenší částečky pevné látky v kosmickém prostoru. Jeho velikost je v rozmezí nanometrů až zlomků milimetru (hranice nelze přesně vymezit). Jsou z vodního ledu, uhlíku, křemičitanů a železného materiálu. Poslední jmenované druhy mohou být obaleny ledem.
Podle toho, kde kosmický prach je, rozeznáváme meziplanetární prach, okolohvězdný kosmický prach a mezihvězdný kosmický prach Na meziplanetárním prachu se odráží a rozptyluje sluneční světlo. Tento jev pozorujeme jako zodiakální světlo a v blízkosti Slunce jakoFraunhoferovu korónu. Průlet meziplanetárních prachových zrnek atmosférou Země lze opticky pozorovat jako slabé teleskopické meteory. Částice mezihvězdného prachu jsou v temných mlhovinách, globulích, molekulových oblacích, planetárních mlhovinách, ve zbytcích supernov a v rozsáhlých atmosférách mnohých hvězd, v jejichž spektru se projeví jako nadbytek (exces) infračerveného záření. O prachu v mezigalaktickém prostoru není dosud dostatečný pozorovací materiál, i když o jeho existenci nelze pochybovat.
Kosmický prach sbírají ve výšce kolem 20 km prachové sběrače, upevněné na letadlech. Zachycený prach je uchováván ve velmi čistém prostředí v Johnsonově kosmickém středisku v texaském Houstonu. Zachycená prachová zrnka jsou podrobně katalogizována v díle Cosmic Dust Catalog, Vol. 15. Katalog obsahuje téměř 500 posbíraných prachových zrníček. Je k dispozici vědcům z celého světa.
Obsah |
