Okolohvězdný prach
Z Wikina
(cirkumstelární prach)
Kosmický prach v prostoru kolem některých hvězd. Spektrální výzkumy dokazují, že zdrojem prachu jsou především staré hvězdy na sklonku života: červení obři, planetární mlhoviny, supernovy. Prachové částice vznikají v jejich rozsáhlých obálkách, které se rozpínají a chladnou. V obálce jsou atomy těžkých prvků, vytvořené ve žhavém jádru hvězdy a vynesené konvekcí z nitra ven, do atmosféry. Rozpínající se atmosféra je ve vzdálenosti několika miliard kilometrů už natolik vychladlá, že atomy těžkotavitelných prvků a jejich molekuly se shlukují do jemných částic o rozměrech několika nanometrů až do několika mikrometrů.
Infračervené spektrum prachu v obálkách starých hvězd svědčí o uhlíku, karbidu křemíku SiC, oxidu hlinitém Al2O3, silikátech (Mg,Fe)SiO4, sulfidech (FeS, ZnS, CdS). Uhlík je hydrogenovaný (tj. částečně jsou na něj vázány atomy vodíku), např. C2H, C2H2. Z ethynu C2H2 vznikají v rozpínající se hvězdné obálce polycyklické aromatické uhlovodíky (viz PAH). Ty se pak nabalují na pevné částice.
Tvoření prachových částic z rozpínajících se hvězdných plynů je obrácený proces k sublimaci. Růst prachových částic je nepravidelný, náhodný proces. Modeluje se na velkých počítačích. Výsledný tvar prachové částice může být zcela nepravidelný, čímž připomíná kouřové částice. Podstatně se liší od prachu pozemského, který vzniká drcením a který doma smetáme.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
