Galaktické magnetické pole
Z Wikina
Galaktické magnetické pole je typ magnetického pole v mezihvězdném prostoru, projevující se synchrotronovým záření (měřeným rádiovými teleskopy). Prostírá se podél spirálních ramen, z nichž je tok synchrotronového záření největší. O velmi slabém magnetickém poli v mezihvězdném prostoru svědčí také Faradayova rotace záření pulzarů i jiných rádiových zdrojů,] Zeemanův jev u vodíkové čáry 21 cm a mezihvězdná polarizace. Jeho intenzita je milionkrát slabší než intenzita zemského magnetismu (intenzita magnetického pole je přibližně 3–6 × 10–10 T(3–6 × 10–6 G). Celkové magnetické pole Galaxie o zmíněné intenzitě může udržet kosmické záření až do energií 1017 eV. Částice s energií větší galaktické magnetické pole neudrží. Při vzniku hvězd gravitačním smršťováním globulí jsou strhávány i zamrzlé siločáry (viz zamrzlost siločar). Intenzita pole v rodící se hvězdě (prahvězdě) roste tím více, čím více se prahvězda smrští. Gravitace tak vytváří magnetické pole hvězd, které je dále zesilováno turbulencí a konvekcí. Tomuto zárodečnému poli poděděnému z galaktického pole se říká fosilní magnetické pole.
Obsah |