Tepelné dějiny vesmíru
Z Wikina
Vesmír je naplněn reliktním zářením, jehož rozložení ve vlnové délce odpovídá teplotě černého tělesa To = 2,7 K (= –270 °C). S rozpínáním vesmíru se prodlužuje vlnová délka všech fosilních fotonů. Jinak řečeno vesmír chladne v důsledku adiabatického rozpínání. Dobu v minulosti vesmíru můžeme charakterizovat parametrem rudého posuvu z, který nastal od té doby do dneška. Pak lze říci, že v době z byla teplota reliktního záření T rovna: T = To(1 + z).
Podle Stefanova zákona je hustota záření úměrná T4 čili (1+ z)4, zatímco hustota částic je úměrná jen (1+ z)4. Obě hustoty (vyjádřeny jako hustoty energie) jsou si přibližně rovny pro z » 3 000. To je doba kosmologické rekombinace, kdy byl vesmír starý 300 000 let. Z té doby pochází reliktní záření, které tehdy bylo světlem. Vesmír tehdy zářil (podle horního výrazu pro teplotu) jako Slunce rozprostřené po celé obloze.
Obsah |