Tepelná smrt vesmíru
Z Wikina
Teorie zániku vesmíru:
- podle druhé věty termodynamiky přeměny ve vesmíru probíhají tak, že vzrůstá entropie. Při nich (např. při absorpci slunečního záření povrchem Země nebo látkové přeměně v živém organismu) se část (nebo všechna) energie mění nakonec v teplo. Podle starších názorů by se nakonec měla všechna energie přeměnit v teplo, tj. v energii neuspořádaných mikroskopických pohybů a interakcí. V aplikaci na vesmír by to znamenalo zánik makroskopických pohybů a vyrovnání teplot, konec veškerého řádu a vývoje, tj. „smrt“ vesmíru. Vadou těchto kdysi populárních názorů bylo, že nebraly v úvahu vliv gravitace. Současné představy o osudu vesmíru jsou proto odlišné;
- je-li průměrná hustota vesmíru menší než jeho kritická hustota, vesmír se bude navždy rozpínat a jeho teplota (která je dnes 2,7 K) bude stále klesat. Vesmír by zanikl v nepředstavitelném mrazu;
- je-li průměrná hustota větší než hustota kritická, rozpínání se zastaví a přejde ve smršťování. Rudý posuv vzdálených galaxií přejde v modrý posuv, dojde k velkému kolapsu vesmíru. Všechny systémy zaniknou v nepřestavitelném žáru (viz kosmologie antihmoty).
Obsah |