Stavy látky ve vesmíru
Z Wikina
Vlastnosti látky závisí na jejím chemickém složení, teplotě a hustotě. Její chování je tím jednodušší, čím je vyšší teplota (čili kinetická energie částic) nebo hustota (počet částic v objemové jednotce), popř. oboje. Také vzájemná interakce látky se zářením se mění s teplotou a hustotou. Na Zemi známe čtyři skupenství (pevné, kapalné, plynné a plazma). Energie jejich částic jsou od 0,01—1 eV. Fotony našeho prostředí mají energie nejvýše několik málo eV (světlo) až po desetiny a setiny eV (infračervené záření). Ve vesmíru je rozsah teplot a hustot mnohem větší. Teploty při výbuchu supernovy dosahují až 200 mld. K ( při níž mají částice kinetickou energii 107 eV). V kosmickém záření byly zatím zjištěny částice s energií až 1020 eV. Hustota ve vesmíru je 10–23 g cm–3 ( několik částic v jednom cm3 v mezihvězdném prostoru) až po 1014 g cm–3 v nitru neutronových hvězd. V kosmickém záření byly zjištěny gama-fotony s energiemi až po 1017 eV. Je proto přirozené, že se ve vesmíru setkáváme se stavy látky, které na Zemi neexistují: zcela ionizované plazma, degenerované plazma v bílých trpaslících, neutronový plyn v pulzarech, hyperonový plyn v hyperonových hvězdách, nukleonový plyn v explodujícím obalu supernovy, velké oblaky pozitronů v galaktickém halu, které dávají vznik anihilačnímu záření o energii fotonů 0,5 MeV.
Není známo, v co se přemění látka masivní hvězdy, když se zhroutí do černé díry. A o vlastnostech nezářivé hmoty víme jen to, ze je vybavena gravitací, ale o její podstatě zatím nevíme nic. Při tom je jí ve vesmíru desetkrát více než zářivé hmoty, kterou můžeme pozorovat.
Obsah |