Raketa

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Pohonné zařízení užívající směsi paliva a okysličovadla. Pohon rakety je založen na principu akce a reakce. Po zapálení pohonné látky v motoru se vyvine reakční síla, a to nezávisle na prostředí, v němž se raketa nachází. Proto se rakety mohou pohybovat v atmosféře i vzduchoprázdnu. Spálené plyny (spaliny) vyletují z raket velkou rychlostí. Unášejí s sebou impulz (hmotnost × rychlost spalin). Stejně velký impulz, ale opačného směru, udělují spaliny raketě. Je třeba dosáhnout co nejvyšší výtokové rychlosti spalin z trysky, aby urychlení bylo co největší (viz Ciolkovského vzorec). Pro dosazení vysokých rychlostí se užívá kombinace více raket (tzv. vícestupňová raketa). Řízení rakety je buď automatické, nebo dálkové.

K výzkumným účelům užívá raketa meteorologie (meteorologická raketa pro měření v horních vrstvách atmosféry, zejména mezosféry a termosféry), geofyzika (např. studium ionosféry, magnetického pole Země), astronomie (např. měření kosmického záření, studium rentgenového a gama-záření ze slunečních erupcí). Pro vynesení pozorovacích přístrojů mimo zemskou atmosféru jsou nutné nosné rakety. Velkým pokrok pro vědu znamenala konstrukce návratné rakety s lidskou posádkou (raketoplán).

Prvá měření ultrafialového záření Slunce byla provedena v r. 1946 spektrometrem vyneseným raketou V-2 do vysoké atmosféry. V padesátých létech dvacátého století už bylo možno pozorovat ultrafialové záření hvězd, a to pomomocí přístrojů s pointací. Během 18 měsíců (od 1. července 1957 do 31.prosince 1958 probíhal Mezinárodní geofyzikální rok, během něhož američtí astronomové uskutečnili asi 300 raketových letů a sovětští 175. Raketového výzkum během tohoto období se také zúčastnili vědci z jiných zemí (Austrálie, Kanady, Francie, Japonska a Velké Británie). Přes krátkost pozorovací doby (kratší než půl hodiny), kterou měly k dispozoci pozorovací přístroje vynesené raketou, znamenal raketový výzkum řadu důležitých objevů.

V červnu r. 1962 zaznamenaly přístroje na raketě rentgenové záření z Měsíce a proporcionální počítače na raketě Aerobee zaznamenaly rentgenový zdroj v souhvězdí Štíra (nazvaný Scorpius X-1). Pomocí raket byla potom objevena řada dalších rentgenových zdrojů. Rakety měly význam i pro infračervenou astronomii. Americké letectvo vypustilo 7 raket v r. 1972 (z Bílých písků v Novém Mexiku) a dvě rakety v r. 1974 (v Austrálii). Rakety vynesly infračervené dalekohledu 16,5 cm chlazené kapalným heliem. Na vlnových délkách 4 Ţm a 27 Ţm dalekohledy objevily přes dva tisíce infračervených zdrojů.

Na odpalovací rampě Andoya na souostroví Svalbard (která je nejsevernějším zařízením k vypouštění raket) bylo do r. 2000 vypuštěno sedmset raket pro výzkum ionosféry, denní polární záře a magnetosféry. celkem

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje