Označení hvězd

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Hvězdy byly během tisíciletí podle potřeby různě pojmenovávány a označovány. Proto se stalo, že táž hvězda může mít několik různých označení (viz astronomický katalog). Např. nejjasnější hvězdu v letním souhvězdí Lyry pokaždé nenajdeme na mapě sice vždy na stejném místě, avšak v katalogu (nebo v článku či v knize) jako Vegu nebo Alfa Lyrae, ale též jako 3 Lyrae, BD +38°3238, GC 25466, HD 172167, HR 7001, ADS 11510, SAO 67174 a ještě pod jiným označením. Různých systémů označení nebeských objektů je přes tisíc. Jsou to však především označení velmi slabých objektů, jimiž se zabývají jenom astronomové úzce specializovaní. Astronom-amatér či laik vystačí s několika málo způsoby.

Hvězdy jsou především vždy přesně identifikovány svou polohou na obloze, udanou souřadnicemi, zpravidla rovníkovými souřadnicemi. Při velkém počtu hvězd (např. v katalogu Hubbleova dalekohledu nebo astrometrické družice Hipparcos) není ani jiný způsob možný.

Nejjasnější hvězdy měly od nepaměti svá vlastní jména, z nichž některá se užívají dodnes. Např. Aldebaran, Antares, Sirius,... Těch pojmenování je na tisíc (jen v Katalogu jasných hvězd Yaleské observatoře z r. 1982 jich najdeme 845 pojmenovaných).

Německý právník a astronom Johann Bayer (1572-1625) ve svém hvězdném atlase Uranometria z r. 1603 označil hvězdy malou řeckou abecedou. Jeho značení je omezeno na nejjasnější hvězdy v souhvězdí, přičemž abecední sled písmen (viz řecká abeceda) odpovídá obvykle klesající jasnosti hvězd. Alfa je (zpravidla) nejjasnější, beta druhá nejjasnější atd. Bayerovo označení bylo ihned všeobecně přijato a užívá se dodnes. Za řeckým písmenem následuje latinský název souhvězdí v druhém pádě (např. Alfa Lyrae). Pro každé z 88 dnešních souhvězdí stanovila IAU zkratku o třech písmenech – viz označení souhvězdí. Protoze řeckých písmen je pouze 24 a hvězd v každém souhvězdí mnohem více, označuje se někdy několik sousedních hvězd stejným písmenem s připojeným číslem (např. Orionův meč je z šesti hvězd p1, p2, p3, p4, p5 a p6).

Později, s hlubším poznáváním oblohy, byla zavedena čísla. Prvý anglický královský astronom John Flamsteed (1646-1719) ve svém katalogu Historia Coelestis Britannica z r. 1725 čísloval hvězdy v každém souhvězdí zvlášť, a to postupně od západu směrem k východu. To značně usnadnilo vyhledávání hvězd na mapě. Flamsteed čísloval všechny hvězdy, i ty které měly řecké písmeno (proto má Vega u Flamsteeda označení 3 Lyrae). Pro některé hvězdy, které nebyly označeny řeckým písmenem, je dodnes užíváno Flamsteedovo číslo. Na jižní polokouli, v souhvězdí, která Flamsteed z Anglie neviděl, byly hvězdy označovány lat. písmeny.

V polovině 19. stol. Friedrich Wilhelm August Argelander (1799-1875) začal určovat polohy hvězd svým tří palcovým refraktorem (7,5 cm). Jeho velký seznam Bonner Durchmusterung (BD) obsahoval 325 037 hvězd do 9,5 mag. Číslovaní v jeho katalogu je podle rektascenze, a to pro každý stupeň deklinace zvlášť. Proto má Vega označení BD +38°3238.

Dalším hvězdným katalogem po Bonner Durchmusterung byl Henry Draper Catalogue (HD) of stellar spectra, publikovaný v letech 1918–1924 Harvardskou observatoří. Pozdější dodatky byly publikovány v Henry Draper Extension (HDE). Hvězdy v HD a v HDE jsou uspořádány pouze podle rektascenze.

Posledním a zdaleka největším je katalog hvězd sestavený pro navádění Hubbleova dalekohledu (Guide Star Catalog – GSC). Obsahuje přes 15 mil. hvězd a více než 3 mil. galaxií. Je na kompaktním disku.

Proměnné hvězdy mají své zvláštní označení (viz označení proměnných hvězd).

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]