Označení souhvězdí
Z Wikina
Souhvězdí jsou dědictvím mnoha předešlých generací. Nejstarší písemná svědectví jsou 3000 let stará: klínopisné babylonské tabulky krále Asurbanipala z 10. století př.Kr. V nich jsou - mimo jiné - nazvány skupiny hvězd jako „velký pták bouří“ nebo „pes boha slunce“. V ročence krále Nabuchodonozara (Nabuka) z r. 568 př. Kr.jsou popsány oblasti na obloze, mezi jiným i zvířetník rozdělený na 12 částí po 30o. Významný helenistický básník Aratos ze Soloj napsal kolem 275 př. Kr. astronomickou báseň (o 115 hexametrech) nazvanou „Fainomena“ (Úkazy na obloze). Je to básnické zpracování díla „O sféře“ od Eudoxa z Knidu (368 př.Kr.). Fainomena jasně vykládají -mimo jiné- i souhvězdí. Byla oblíbena a několikrát později přeložena do latiny (např. Cicero, Germanicus a j.). Fainomena jsou založena na babylonské tradici a interpretována v duchu řecké mytologie (Zeus a jeho činy zůstaly v souhvězdích zachovány dodnes). Ptolemaios shrnuje antické znalosti o vesmíru v polovině 2.stol. po Kr. v díle Almagest. Obsahuje seznam 48 souhvězdí obsahujících 1028 hvězd s udáním ekliptikálních souřadnic. Jsou to známá zvířetníková souhvězdí, souhvězdí severní oblohy a některá z jižní oblohy (Velryba, Eridanus, Argo, Centaurus aj.). V překladu do arabštiny zůstala zachována jména souhvězdí i některých hvězd (např. Sirius, Procyon, Arcturus, Regulus, Castor, Pollux), ale mnohé hvězdy dostaly arabská jména. Např. "jasná hvězda v levé noze ve styku s vodou" byla nazvána prostě Rigel.
Novověk znamenal zámořské cesty a poznávání jižní oblohy. Např. v r. 1603 dva holandští námořníci podávají zpravu o 303 hvězdách, které spatřili na své plavbě Indickým oceánem. Navrhli 12 nových souhvězdí na jižní obloze (Fénix, Jeřáb, Tukan, Páv, Rajka aj.). Bayer je vtělil do své Uranometrie. V r. 1750 abbé de Lacaille proměřil v Jižní Africe polohy 9 000 hvězd a zavedl 14 nových souhvězdí v duchu doby: Hodiny, Kompas, Oktant, Dalekohled, Mikroskop, Malíř, Pec aj.). Také rozložil největší souhvězdí Loď Argo na několik menších.
Dnes je (podle usnesení IAU ) obloha (beze zbytku) rozdělena na 88 souhvězdí, přesně vymezená paralelami a deklinačními kružnicemi – viz seznam souhvězdí.
Obsah |