Mezihvězdný vodík
Z Wikina
Vodík jako nejhojnější prvek ve vesmíru tvoří převážnou část mezihvězdné hmoty. V okolí mladých žhavých hvězd je téměř zcela ionizován jejich ultrafialovým zářením a tvoří oblasti H II. Rekombinací se volné elektrony opět spojují s protony, a to kaskádovitě na nižší hladiny, přičemž vysílají emisní čáry různých sérií vodíku (např. ve světle Balmerovy série).
V chladných mezihvězdných oblastech je vodík neutrální a v základním stavu, takže nezáří (oblasti H I). Pohlcuje však ultrafialové záření vzdálených zdrojů a v jejich spektru se objevuje jako absorpční čára Lα. Z posuvu absorpční čáry lze odvodit rychlost, s jakou se chladný oblak H I pohybuje vzhledem k nám. Obdobně mezigalaktický vodík vytváří ve spektru vzdálených kvazarů Lymanův les, způsobený také absorpcí v oblacích neutrálního vodíku, které jsou v různých kosmologických vzdálenostech a mají různý rudý posuv. Neutrální mezihvězdný vodík lze dobře studovat pomocí vodíkové čáry 21 cm. Je nahromaděn ve spirálních ramenech a jeho vzdálenost lze určit z Dopplerova posuvu čáry 21 cm. Takto je možno dobře zmapovat strukturu celého galaktického disku, jehož nejbližší části ve světle pozorujeme jen jako svítící spojitý pásMléčné dráhy. Molekulární vodík v mezihvězdné hmotě vzniká především na [[mezihvězdný prach |mezihvězdném prachu]].
Obsah |