Kulová hvězdokupa
Z Wikina
Systém statisíce až milionu hvězd, uspořádaných do kulového tvaru o rozměrech 50–400 ly. Ve vnějších oblastech je hustota hvězd 10x větší než v okolí Slunce. Ve středových oblastech je hustota hvězd až několiktisíckrát větší. Vzdálenosti mezi hvězdami ve středu kulové hvězdokupy jsou pouze několik málo světelných týdnů, kdežto v okolí Slunce přibližně 4 ly. Pro pozorovatele ve středu kulové hvězdokupy je celá obloha hustě pokryta hvězdami – asi tak jako Mléčná dráha rozprostřená po celé obloze. Vzdálenost kulové hvězdokupy se určuje pomocí proměnných hvězd typu RR Lyrae. Kulové hvězdokupy jsou rozloženy symetricky kolem středu Galaxie, v kulovém prostoru o poloměru 70 000 ly. Jsou koncentrovány směrem ke středu Galaxie, takže větší část (60 %) jich je galaktickému středu blíže než naše Slunce. Proto souhvězdí ve směru ke galaktickému středu – Střelec (Sagittarius), Štír (Scorpius) a Hadonoš (Ophiuchus) jsou bohatá na kulové hvězdokupy (29, 18 a 24). Dnes je známo 135 kulových hvězdokup; jejich celkový počet v Galaxii se odhaduje na 200. Mléčná dráha zakrývá výhled na ty zbývající. Většina ostatních galaxií má také kulové hvězdokupy – některé galaxie (např. M 87, tj. Virgo A) jich mají až několik tisíc. Spektroskopický průzkum hvězd kulových hvězdokup ukazuje, že mají menší obsah kovů než hvězdy v galaktickém disku. To dokazuje, ze jde o hvězdy počáteční generace (populace II), které vznikly v protogalaxii z původního plynu (vodíku a helia). Také rozložení kulových hvězdokup v galaktickém halu je svědectvím o jejich velkém stáří. Vznikly v prvotním stadiu protogalaxie, dokud se plyny ještě nesesedly do galaktického disku. Stáří kulových hvězdokup se určuje pomocí HR-diagramu. Bod obratu na hlavní posloupnosti, kde odhýbá větev obrů, je tím níže, čím je hvězdokupa starší. Hvězdokupy Galaxie i u galaxie M 31 v Andromedě vznikaly brzy po vzniku vesmíru. Naopak nepravidelné galaxie (jako jsou Magellanovy oblaky) obsahují značně mladší kulové hvězdokupy.
Obsah |