HR-diagram

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(Hertzsprungův–Russellův diagram, diagramem efektivní teplota–zářivost , diagramem barevný index–absolutní hvězdná velikost, diagramové spektrum–svítivost, diagramová barva–velikost)

Vyjadřuje vztah mezi povrchovou teplotou hvězdy a jejím výkonem (zářivostí). Vztah objevil v r. 1911 dánský astronom Einar Hertzsprung (1873–1967) a nezávisle v r. 1913 americký astronom Henry Norris Russell (1877–1957).HR-diagram je soustava pravoúhlých souřadnic v rovině. Na vodorovné ose jsou naneseny teploty Te (nebo spektrální třída či barevný index) a na svislé svítivost L (nebo absolutní hvězdná velikost M). Obě veličiny jsou důsledkem vnitřních vlastností hvězdy. Každá hvězda je znázorněna v diagramu jedním bodem (Te, L). Pokud se stavba hvězdy nemění, zůstává i její bod na stejném místě. Vývojové změny se projeví posuvem reprezentativního bodu podél vývojové dráhy.Pokrytí diagramu není rovnoměrné, neboť libovolnému bodu (Te, L) nemusí odpovídat skutečná hvězda. Zákony fyziky, podle nichž je hvězda vybudována (viz vnitřní stavba hvězd), nepřipouští všechny dvojice (Te, L). Reálné hvězdy zákonům odpovídají a jsou znázorněny bodem v diagramu. Nepokrývají diagram rovnoměrně, ale kupí se do skupin. Hlavní je v pásu, který probíhá šikmo od levého horního rohu (tj. od horkých hvězd o vysoké zářivosti) k pravému dolnímu rohu (k chladným červeným hvězdám s malou zářivostí). Tento pás se nazývá hlavní posloupnost. Na ní se nachází asi 90 % hvězd z našeho hvězdného okolí. Všechny hvězdy se po svém zrodu dostanou na hlavní posloupnost a tam stráví převážnou většinu svého života. Jsou chemicky homogenní, jejich stavba je jednoduchá a ve středových oblastech spalují vodík v helium. Slunce je hvězdou hlavní posloupnosti.V pravé horní části HR-diagramu jsou červení obři. Jejich stavba je složitější, neboť ve středu je heliové jádro, v němž za teplot 100 mil. K probíhá přeměna helia v uhlík (Salpeterova reakce). Jádro je obaleno vrstvou, v níž probíhá přeměna vodíku v helium. Nad hlavní posloupností a nad skupinou červených obrů jsou velmi jasní a poměrně vzácní veleobři (např. Rigel, Deneb, Betelgeuze). Jsou to nejhmotnější hvězdy vůbec s kratičkým životem – proto jsou tak vzácní. Před zánikem je jejich stavba značně složitá a v jejich nitru, za vysokých teplot až 3 mld. K, se tvoří nejrůznější chemické prvky (viz nukleogeneze). Veleobr skončí jako neutronová hvězda nebo jako černá díra. V levé spodní části HR-diagramu. jsou bílí trpaslíci. Jsou to degenerované hvězdy bez jaderných reakcí, čerpající z velké zásoby tepla v nitru. Bílí trpaslíci jsou odumřelé hvězdy, chladnoucí a měnící se pozvolna v infračervené až černé trpaslíky.HR-diagram je užíván v různých obměnách. Na vodorovné ose může být spektrum hvězdy, její efektivní teplota Te nebo barevný index B–V. Na svislé ose bývá absolutní vizuální hvězdná velikost MV, bolometrická hvězdná velikost Mb nebo svítivost L hvězdy. Při studiu hvězdokup se užívá zdánlivá hvězdná velikost na svislé ose, neboť hvězdy hvězdokupy jsou ve stejné vzdálenosti.HR-diagram je důležitý pro studium vývoje hvězd. Dovoluje např. určit stáří hvězdokup. Je používán pro stanovení spektrální paralaxy jednotlivých hvězd.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje