Budící hvězda
Z Wikina
Termín budící hvězda má více význámů. Záleží na tom jestli se jedná o žhavou hvězdu, o hvězdu s nižší teplotou a nebo o pulzar.
Obsah |
Žhavá hvězda
Žhavá hvězda o teplotě vyšší než 25 000 K, která svým zářením budí okolní plyn k svícení. Takový svítící oblak pak nazýváme emisní mlhovina (difuzní nebo planetární). Budící hvězdy jsou vesměs spektrálních tříd W, O a nejteplejší podtřídy B. V planetární mlhovině se budící hvězda nazývá centrální hvězda nebo jádro planetární mlhoviny. Budící hvězdy obvykle vývojově souvisejí se svou emisní mlhovinou. Buď se z mlhoviny zrodily (např. Lichoběžník v Orionu), nebo mlhovinu vytvořily na konci svého života (jak je tomu u planetárních mlhovin).
Hvězdy s nižší teplotou
V širším smyslu se název užívá i pro hvězdy s nižší teplotou, jejichž záření nedostačuje k vybuzení okolního plynu, avšak jejich intenzivní světlo je rozptylováno na částicích mezihvězdného prachu, takže vzniká prachová mlhovina. Správnější by byl název „ozařující hvězda“.
Pulzar
Pulzar, který urychluje elektrony a ionty do vysokých rychlostí, blízkých rychlosti světla. V okolním zbytku po supernově jsou částice zachyceny v magnetických polích a vysílají spojité synchrotronové záření (nejen světelné, ale někdy i gama, rentgenové, ultrafialové a rádiové). Fotony synchrotronového záření jsou dostatečně energetické, aby ionizovaly plyn zbytků po supernově. Mechanismus buzení je stejný jako u žhavých hvězd v případě prvém.
