Antičástice

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Ke každé elementární částici existuje příslušná antičástice, která má některé veličiny s částicí totožné (např. klidovou hmotnost, a tím i klidovou energii, spin, izospin, poločas rozpadu), zatímco jiné jsou stejně velké, ale s opačným znaménkem (např. elektrický náboj, baryonové číslo, leptonová čísla, podivnost, půvab). Např. a. k zápornému elektronu e je kladný pozitron e+, leptonový náboj elektronu je +1, pozitronu -1, baryonové číslo neutronu je +1, antineutronu je -1 atd.

Je-li některá veličina částice rovna nule, pak je rovna nule také u a. Částice, která má všechny veličiny nulové, je proto se svojí a. totožná (např. foton, neutrální mezon π). Při blízkém setkání částice s příslušnou a. může dojít k jejich vzájemné anihilaci. Opačným procesem je materializace (v urychlovačích částic a v kosmickém záření), při níž páry a.- částice vznikají. Existenci a. předpověděl Paul A. M. Dirac, když v r. 1928 objevil pohybovou rovnici elektronu.

Zjistil, že ke každému jejímu řešení popisujícímu stav elektronu existuje symetrické řešení popisující stav dosud neznámé částice s opačným znaménkem elektrického náboje (nazvané pak pozitron). Jeho předpověď byla potvrzena již v r. 1932 Andersonovým objevem pozitronu ve fotografických emulzích ozářených kosmickými paprsky. Diracova předpověď byla zobecněna na všechny známé částice, které pak byly postupně objevovány experimentálně. Antiproton byl objeven v r. 1955.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]