Podivnost
Z Wikina
(S, z angl. strangeness)
Vlastnost elementárních částic. Vysvětluje podivné chování hyperonů a K-mezonů. Podivné jsou mezony K+ a K0 (S = +1) a jejich antičástice mezony K– a ~K0 (S = –1). Podivné baryony L0, S–, S0, S+ mají S = –1, zatímco baryony X– a X0 mají S = –2. Jejich antičástice mají podivnost stejně velikou, ale s opačným znaménkem. K nepodivným hadronům (S = 0) patří nukleony a piony.
První podivné částice byly objeveny koncem 40. let 20. stol. Jejich název pochází od jejich „podivného chování“: podivné částice vznikají působením silné interakce (tedy velmi rychle), avšak zanikají (s výjimkou S0) rozpadem působeným slabou interakcí (tedy mnohem pomaleji, řádově během 10–10 s). Podivné baryony vznikají spolu s mezony K+ a K0 srážkou dvou nepodivných částic (např. pionu a nukleonu), a to vždy ve dvojicích s opačnými podivnostmi: baryon (S = –1) a mezon K (S = +1). Např.: p+ + p → S+ + K+, p– + p → L0 + K0. Úhrnná podivnost vzniklých částic (vpravo od šipky) je nula, stejně jako byla u dvojice pion–nukleon před srážkou. Toto vznikání v párech se nazývá asociovaná produkce a je typické pro podivné částice.
Při vzniku podivných částic se jejich podivnost zachovává, a proto vznikají okamžitě (~10–23 s). Např.: p+ + p → X0 + K+ + K+, jejichž S (0 + 0 → –2 + 1 + 1) je zachováno. Zákon zachování úhrnné podivnosti v tomto procesu vyžaduje současnou produkci dvou podivných mezonů.
Rozpad podivných částic narušuje zákon zachování úhrnné podivnosti, např.: S+ → p + p0, jejichž S = –1 → 0 + 0. Rozpad je způsoben slabou interakcí, a proto trvá poměrně dlouho, mnohobilionkrát déle než vznik S+ v našem příkladu (a podivných částic vůbec).
Obsah |
