Železo

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(Fe, lat. ferrum = železo). Kov známý v předhistorických dobách. Egypťanům bylo známé dva a půl tisíce roků před naším letopočtem. Ve Starém zákoně se dočteme, že Tubalkain v sedmé generaci po Adamovi byl učitelem v zpracování mědi a železa. Byl „řemeslník všelikého díla od mědi a železa“ (Genesis 4,22).

Železo vzniká v nitru nejmasivnějších hvězd, a to na konci jejich termonukleárního vývoje. Na jeden nukleon jádra železa připadá v porovnání s ostatními atomy největší vazebná energie. Proto už hvězda nemůže z železa uvolnit žádnou energii (viz nukleosyntéza). Za teplot 3,5 mld. K dochází ke gravitačnímu zhroucení vnitřní části masivní hvězdy a k explozi její vnější části. Tento jev se nazývá supernova. Část železa z hvězdy se dostane explozí do mezihvězdného prostoru, aby se později dostalo do další generace hvězd, popř. jejich planet (viz koloběh kosmické látky). Železo v hemoglobinu naší krve i v kolejnicích vzniklo ve hvězdách přibližně před 7 mld. lety. Každý atom železa ve vesmíru má svůj původ ve žhavém nitru masivních hvězd.

Při diferenciaci žhavé tekuté Prazemě železo kleslo až k jejímu středu, kde vzniklo jádro Země. Podobnou diferenciací prošla i jiná větší tělesa, včetně velkých planetek. Při pozdějších srážkách byly roztříštěny nejen jejich vnější obaly, ale i železná jádra. Tak se vysvětluje původ železných meteoritů.

Železo je pro svou velkou vazebnou energii poměrně hojným prvkem ve vesmíru (viz chemické složení vesmíru). Patří mezi čtyři prvky, které ve hvězdných spektrech mají největší význam. Zatímco ve hvězdách raných spektrálních tříd jsou nejvýraznější čáry hélia a vodíku, v pozdních třídách převládají čáry vápníku a železa. Ve většině hvězdných spekter jsou čáry železa ze všech prvků nejpočetnější.

Ve slunečním spektru je několik tisíc čar železa. Patří neutrálnímu železu v poměrně chladné fotosféře. Protože s výškou v atmosféře stoupá teplota (při erupci může dosáhnout v koróně až desítky mil. stupňů), vyskytne se železo i vysoko ionizované, např. Fe XXV, které srážkami přišlo o 24 elektronů. Takový „oholený“ ion se podobá atomu helia s dvěma elektrony, v jehož středu je však místo alfa-částice jádro s 26 protony a 30 neutrony. Proto jeho emisní čáry leží v krátkovlnné rentgenové oblasti slunečního spektra. Sluneční astronomové však pozorují běžně korónu z povrchu zemského koronografem ve světle, a to v zelené koronální čáře Fe XIV 5303 Å (530,3 nm) a v červené koronální čáře Fe X 6374 Å (637,4 nm).

počet izotopů: 10 (52Fe az 61Fe)

stabilní izotopy: 54Fe (5,82%), 56Fe (91,66%), 57Fe (2,19%) a 58Fe (0,33%)

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje