Relativistická hmotnost
Z Wikina
Hmotnost částice, která se pohybuje relativistickou rychlostí.
Obsah |
Relativistická rychlost
Označíme-li klidovou hmotnost částice m0 a její rychlost v, pak obecně hmotnost částice m vzrůstá podle vztahu: m = m0/√[1 – (v/c)2].
Jak vidno, čím více se rychlost částice přibližuje k rychlosti světla c, tím více se jmenovatel blíží k nule a hmotnost m roste nade všechny meze. V radioastronomii se obvykle považuje za relativistickou částici taková, jejíž rychlost v je větší než 100 000 km s–1. U velmi energetických protonů v kosmickém záření, jejichž rychlost je velmi blízká rychlosti světla, byla naměřena relativistická hmotnost 10–12 g, což je bilionkrát více než klidová hmotnost protonu (10–24 g).
V klasické fyzice (do konce 19. stol.) byla hmotnost považována za neměnnou, stejně jako délka a časový interval. Podle speciální teorie relativity z r. 1905 jsou všechny tři základní fyzikální veličiny závislé na rychlosti. Tyto závěry teorie relativity byly nesčíslněkrát potvrzeny pokusy v urychlovačích částic i při měření kosmického záření.
Zavedení relativistické hmotnosti umožňuje zapsat relativistickou hybnost ve tvaru p = mv, který se formálně shoduje s klasickým. Někteří odborníci však relativistickou hmotnost nezavádějí a pod výrazem hmotnost míní hmotnost klidovou.
E/c2
Relativistická hmotnost E/c2 neboli qeV/c2 je podíl energetické hustoty částice její vnitřní (de Broglie) vlnovou oscilací, v kvazi kulově plošném, c2 uzavření.
Odkazy
Reference
Související témata
Literatura
- Záhady z akcelerujícího vesmíru - Evangelium Jana elektronika 1 (Jan Klabal, 194 stran A5, nakladatelství BEN - technická literatura, Praha 2016, ISBN 978-80-7300-533-7)