Plazmové vlny
Z Wikina
V plazmatu se šíří různé druhy vlnění: elektrostatické, elektromagnetické a hydromagnetické.
Elektrostatické vlny jsou velmi podobné zvukovým vlnám tím, že jsou podélné (částice kmitají ve směru šíření) a rychlost jejich šíření je závislá na teplotě.
Elektromagnetické vlny mají vysokou frekvenci a šíří se vysokou rychlostí. Elektrická i magnetická síla vlny kmitají ve směru kolmém k šíření. Důležitou charakteristikou plazmatu vzhledem k elektromagnetickému záření, které jím prochází, je úhlová plazmová frekvence wp (wp = 2pnp, kde np je plazmová frekvence), která roste s elektronovou hustotou ne. Pro elektromagnetické vlny s frekvencí menší, než je úhlová plazmová frekvence (w < wp), je plazma vodičem a vlny jsou na krátké vzdálenosti pohlceny (přeměněny v teplo). Je-li však w > wp, je plazma izolátorem a vlny jím projdou. Např. rádiové záření kosmických těles o frekvenci vyšší, než je kritická frekvence ionosféry, projdou z kosmu k povrchu Země.
Hydromagnetické vlny (magnetohydrodynamické vlny) vznikají v plazmatu s magnetickým polem, a to pro frekvence menší, nez je gyrofrekvence protonů wgp. Nejjednodušším a nejběžnějším typem hydromagnetických vln jsou Alfvénovy vlny.
Zřídka se uvedené druhy vln v plazmatu vyskytují v čisté formě. V laboratoři lze sice každý druh vybudit za zcela určitých podmínek v čisté formě, avšak ve vesmíru zpravidla jde o směs dvou nebo všech tří druhů. Každou vlnu v plazmatu lze rozložit na tři uvedené druhy. Vlnění plazmatu má základní důležitost pro vznik rádiového záření (viz oscilace plazmatu).
Obsah |