Oblak

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(nedoporučuje se označení mrak, mračno)


Obsah

V planetologii

V planetologii a fyzice atmosféry: seskupení velkého množství kapiček, krystalů ledu, sněhových vloček případně prachových částic v atmosféře planety. Merkur a Měsíc nemají atmosféru a nemají tedy ani oblaky. Venuše je zahalena ve výškách 50 až 80 km hustou vrstvou oblaků. Oblaky tvoří tři vrstvy a sestávají z kapiček kyseliny sírové o velikosti 2–3 mm. Oblačná vrstva pohltí 50% dopadajícího slunečního záření a 48% se pohltí v husté atmosféře oxidu uhličitého pod oblačným příkrovem. Z celkového slunečního záření se tak k povrchu Venuše dostanou pouze 2%. Ultrafialová pozorování ukazují, že nad hlavními oblaky kyseliny sírové je vrstva oblaků (silná 6 - 9 km), složená z jemných částic. Tyto ultrafialové oblaky se pohybují asi 50´ rychleji než pevný povrch planety. Na Marsu jsou běžné oblaky z částic vodního ledu. V zimním období tvoří kolem polárních čepiček rozsáhlý zákal, tzv. „polární kapuci“. Severní kapuce je výraznější než jižní. Během léta se vyskytují v tropech konvektivní oblaky – obdoba pozemských kupovitých oblaků. Během zimy se v polárních oblastech tvoří oblaky oxidu uhličitého. Přítomnost CO2 oblaků nad polárními čepičkami v zimě byla objevena pomocí infračerveného spektra. Jupiterova atmosféra je vrstva plynného vodíku, helia a jiných plynů nad tekutým molekulovým vodíkem (H2). Podle výpočtů je zhruba tisíc km vysoká. Oblaky různých barev jsou neprůhledné, takže na hladinu vodíkového oceánu nelze dohlédnout. Oblaky v zemské atmosféře jsou z vodních částic, kdežto v Jupiterově atmosféře - soudě podle zbarvení - jsou z částic amoniaku, vodního sněhu, methanu, fosfanu (PH3) a oxidu uhelnatého. Nejvýraznějším oblačným útvarem je velká Rudá skvrna na jižní polokouli. Celou planetu obepínají tmavé pruhy a světlá pásma, uspořádané rovnoběžně s rovníkem. Pásma jsou z bílých amoniakových krystalků které jsou vynášeny stoupajícími konvektivním proudy vysoko nad ostatní oblačnost. Naopak tmavé pruhy jsou sestupující proudy, zahřívané stlačováním. Jejich barva patrně pochází od látky hydrogensulfid amonný (NH4SH). Viditelná vrstva oblaků v Saturnově atmosféře je složena z krystalků amoniaku (čpavku). Oblačné vrstvy Urana a Neptuna jsou z methanu (CH4), sulfanu (H2S) a hydrosulfidu amonného (NH4SH). V nejvyšších vrstvách atmosféry obřích planet vyvolává ultrafialové záření Slunce rozklad metanu na reaktivní složky. Ty se pak spojují a vytvářejí složitější uhlovodíky, jako ethan (C2H6), acetylén (C2H2) a další. Takto vzniklé složitější uhlovodíky difundují z nejvyšších vrstev atmosféry do nižších, kde vymrzávají v malé tuhé částice, tvořící zákal a snižující průhlednost.

V astronomii

V astronomii velké seskupení mezihvězdné hmoty (např. molekulový oblak), hvězd (např. hvězdný oblak ve Střelci), mezigalaktické hmoty (mezigalaktický oblak). Nepravidelné galaxie na jižní obloze (Magellanovy oblaky) připomínají svým tvarem svítící oblaky.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Citováno z „http://www.wikina.cz/a/Oblak“
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje