Capricornus
Z Wikina
(2. pád Capricorni, zkr. Cap, čes. Kozoroh)
Zvířetníkové souhvězdí na letní obloze. Bohem lesů, polí, stád a pastýřů byl v Řecku Pan (v Římě nazývaný Faun). Protože svým vzhledem naháněl lidem strach, chodil raději sám po lesích, horách a údolích a povyrážel se hrou na píšťalu. Měl rád hudbu i tanec a hrál za jasných nocí nymfám do tance. Pan byl často malován, bylo o něm napsáno mnoho básní, složeno mnoho hudebních skladeb, jeho bradatou a rohatou hlavu vytesávali sochaři do mramoru. Pan byl symbolem klidné pohody, a přece se ho lidé báli. Octne-li se někdo v noci v lese nebo na osamělém místě, podléhá často bezdůvodnému strachu, kterému se dodnes říká strach panický. Je to prý strach, kterým zaháněl Pan z lesa nevítané návštěvníky.
Na starých hvězdných mapách býval Pan znázorňován jako kozoroh s rybím ocasem a s hlavou i tělem kozla. Babyloňané mu říkali Kozlí ryba. Takoví kříženci mořských a suchozemských zvířat, nebo dokonce lidí, se v pověstech často vyskytovali (např. kentaur, kozoroh, mořská panna). Podle pověsti Panovu směšnou podobu způsobil Tyfon, obrovský netvor se sto hlavami. Když Pan se svými přáteli popíjeli, Tyfon vrazil do veselé společnosti, a ta se rozprchla. V hrůze se každý přeměnil v nějaké zvíře, aby se zachránil. Jen Pan zpanikařil, skočil do vody a zapomněl se potopit celý. V rybu se změnila jen jeho potopená část, horní zůstala kozlí. Zlého Tyfona Zeus strčil pod sopku Etnu na Sicílii a legračního zpanikařelého Pana přenesl na letní oblohu.
Prodloužíme-li spojnici Vegy v Lyře a Altaira v Orlu, najdeme čtyři hvězdy – rohy Kozoroha. Celé souhvězdí leží na východ od Střelce (Sagittarius). V dnešní době je Střelec nejjižnějším souhvězdím zvířetníku, čili nejhlouběji pod rovníkem. Nachází se v něm Slunce v době zimního slunovratu (o Vánocích). Dříve, před více než dvěma tisíci lety, býval nejjižnějším souhvězdím zvěrokruhu Kozoroh. V důsledku precese zemské osy se jím však stal Střelec. Ale dodnes se říká obratníku na jižní polokouli postaru obratník Kozoroha. Názvy vesmírných i zemských objektů přetrvávají tisíciletí. Zhruba po dvou tisíciletích se posouvá bod zimního slunovratu od jednoho souhvězdí zvířetníku do sousedního směrem na západ. Toto posouvání i pohyb pólu po obloze je důsledek krouživého pohybu zemské osy (precese).
α δ(°) r (ly) vr(km s–1) mV spekt. B–V α1 Giedi 20h18m –12,5 686 –26 4,2 G3 I 1,1 α2 20 18 –12,5 109 0 3,6 G8 III 0,9 β Dabih 20 21 –14,6 344 –11 3,1 F8 V+A0 0,8 γ Nashira 21 40 –16,7 139 –31 3,7 F0 0,3 δ Deneb Algiedi 21 47 –16,1 38 –6 2,9 Am 0,3
M 30 kul. hvězdokupa, 7,2 mag, průměr 11, r = 24 600 ly
Obsah |
