Pegasus
Z Wikina
(2. pád Pegasi, zkr. Peg, čes. Pegas nebo Okřídlený kůň)
Souhvězdí podzimní oblohy.
O vzniku tohoto souhvězdí vypráví stará báje. Když Perseus usekl hlavu Medúze, řinula se z otevřené rány krev do moře. Na příkaz boha vod Poseidona se na tomto místě zrodil sněhobílý kůň Pegas. Poté odletěl na horu Helikon u Korintského zálivu, kde sídlily ochránkyně umění Múzy. Dodnes se o Pegasovi mluví v souvislosti s uměním, zejména básnickým. Poseidon později věnoval Pegasa hrdinovi Bellerofontovi, který s ním vykonal nejeden hrdinský čin. Když však Bellerofon přemohl obludu Chiméru, zpychl a chtěl se na Pegasovi dostat až na Olymp mezi bohy. Rozhněvaný pán Olympu – Zeus – poslal na Pegasa ovády. Pegas se splašil a jezdce shodil. Bellerofontův osud potvrzuje starou moudrost, že pýcha předchází pád. Pegas však pokračoval dál a dostal se až na oblohu.
Název bájného koně pochází od Féničanů, starověkých mořeplavců. Jejich lodě měly na přídi „okřídleného koně“ s uzdou (Pega Sus). Tím se vysvětluje nejen název, ale i to, že na obloze je pouze přední půlka koně, a to obrácená. Tak viděli příď své lodi námořníci z paluby. Z nádob a z hliněných tabulek Chetitů, Mezopotámců a Etrusků vidíme, že v jejich bájích měl Pegas křídla. Proto se mu také říká okřídlený kůň. V rozkvětu řec. kultury se v Korintu i jinde razily mince s obrazem Pegasa.
Pegas je rozlehlé souhvězdí, ležící mimo Mléčnou dráhu v oblasti poměrně chudé na hvězdy. Lze je snadno najít pomocí charakteristického velkého Pegasova čtverce, tvořeného hvězdami Markab (a Peg), Scheat (b Peg), Algenib (g Peg) a hvězdou Sirrah (a And). Markab (arab. název pro sedlo) vyzařuje 70× více energie nez Slunce a je od nás vzdálen 100 ly. Scheat je červený obr o průměru 110× větším, než je průměr Slunce. Mění poněkud svou jasnost, ale zcela nepravidelně. U hvězdy Enif (Epsilon Pegas) je jasná kulová hvězdokupa M 15, jedna z nejvzdálenějších hvězdokup, které pozorujeme v Galaxii. Je vzdálena asi 40 000 ly. Přibližujeme se k ní rychlostí 114 km s–1. Triedrem ji vidíme jen jako mlhavou skvrnku, ale velkým dalekohledem rozeznáme na jejím okraji jednotlivé hvězdy. Průměr hvězdokupy je 15′, což je polovina průměru Měsíce. Skutečný průměr je 175 ly. Kulové hvězdokupy jako M 15 jsou velmi stálé a patří mezi nejstarší útvary v Galaxii.
Hvězdu Markab dodnes užívají námořníci pro navigaci. Modrobílá hvězda Sirrah se nachází na rozhraní Andromedy a Pegasa. Je zajímavá tím, že vlastně patří dvěma souhvězdím a má dvojí označení: a And (Sirrah) a d Peg (Alpheratz). Hvězda h Pegasi (Matar) je spektroskopická dvojhvězda s periodou 818 dnů a se slabým průvodcem, viditelným jen v dalekohledu.
| hvězda | α | δ (°) | r (ly) | vr (km s–1) | mV | spekt. | B–V |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| α Markab | 23h05m | +15,2 | 140 | –4 | 2,5 | B9V | –0,0 |
| β Scheat | 23 04 | +28,1 | 199 | +9 | 2,4 | M2II | 1,7 |
| γ Algenib | 00 13 | +15,2 | 333 | +4 | 2,8 | B2IV | –0,2 |
| δ Alpheratz | 00 08 | +29,1 | 97 | –12 | 2,1 | B8IVp | –0,1 |
| ε Enif | 21 44 | +09,4 | 672 | +5 | 2,4 | K2Ib | 1,5 |
| ζ Homam | 22 41 | +10,8 | 209 | +7 | 3,4 | B8V | –0,1 |
| η Matar | 22 43 | +30,2 | 215 | +4 | 2,9 | G2II | 0,9 |
| τ Baham | 22 10 | +06,2 | 97 | –6 | 3,5 | A2V | 0,1 |
| μ Sadalbari | 22 50 | +24,6 | 117 | +14 | 3,5 | G8III | 0,9 |
Obsah |
