Magnetická past
Z Wikina
Takové uspořádání siločar v magnetickém poli, ze ionty a elektrony jsou v něm uvězněny a nemohou uniknout. Je to důsledek diamagnetismu plazmatu. Siločáry, které se zužují, vytvářejí tzv. magnetické zrcadlo, od něhož se ionty a elektrony „odrážejí“ a vracejí zpět. Díky magnetické pasti lze pracovat s horkým plazmatem na Zemi či v kosmické lodi. Děje se tak „magnetickou levitaci“ plazmatu (levitací rozumíme vznášení se těles bez opory). Plazma je udržováno v pasti jako v nádobě bez pevných stěn (v tzv. „magnetické lahvi“).
Ve vesmíru je magnetická past častým jevem. Např. radiační pásy nejen na Zemi, ale i v magnetosférách jiných planet. Na Slunci jsou smyčkové protuberance a v době maxima sluneční činnosti vznikají četné magnetické pasti v meziplanetárním magnetickém poli. Ve velkém měřítku je pastí [heliosféra] i galaktické magnetické pole. V něm jsou uvězněny částice kosmického záření, které nepřekračují energii 10<sup18></sup> eV.
Obsah |