Zákryt hvězdy Měsícem
Z Wikina
Měsíc na své dráze po obloze zakrývá hvězdy. Jinými slovy na Zemi dopadá stín Měsíce vržený světlem hvězdy. Tento stín se pohybuje (podobně jako při zatmění Slunce) rychlostí kolem 1 km s–1. Okamžiky, kdy se octneme v přebíhajícím stínu (hvězda zmizí za okrajem Měsíce, vstup) a kdy nás stín opustí (hvězda se znovu objeví za okrajem, výstup) měří pozorovatelé přesnými metodami. Nejvhodnější je pozorovat zmizení či objevení hvězdy za tmavým okrajem Měsíce, proto se vstupy pozorují před úplňkem a výstupy po úplňku. Pozorování zákrytů hvězd se těší oblibě u astronomů-amatérů. Jejich pozorovací data se soustřeďují do celonárodního centra a odtud se zasílají k zpracování do světového centra (International Lunar Occultation Center) v Japonsku. Odtud dostávají pozorovatelé předpovědi zákrytů (s přesností na 2 s) pro své pozorovací stanoviště.
Z přesně změřených časů zákrytu hvězdy Měsícem lze počítat nerovnosti pohybu Měsíce a zjišťovat reliéf měsíčního okraje. V 19. stol. se pomocí zákrytů upřesňovaly polohy hvězd a určovala poloha pozorovacího místa.
Zákryty jasných hvězd Měsícem nejsou vzácnou událostí. Koperník pozoroval (pouhým okem) zákryt Aldebarana v r. 1497. Efektivnější je však zákryt pozorovaný dalekohledem. Zákryt dvojhvězdy proběhne ve dvou krocích. Nové detekční záznamy (rychle se pohybující film, CCD, MCP) časového průběhu zákrytu dovolují přibližně určit průměr hvězdy. Tímto způsobem bylo určena velikost mnoha hvězd.
Obsah |
