Třídění planetek
Z Wikina
Planetky se třídí podle albeda a spektra (tedy i podle chemického složení) na tři hlavní skupiny:
- třídu C (C-planetky), k níž patří 75 % známých planetek. Jsou velmi tmavé, s albedem 0,05. Chemické složení mají podobné slunečnímu (až na těkavé látky, jako vodík, helium atd.). Podobají se uhlíkovým chondritům;
- třídu S (S-planetky), k níž náleží 17 % známých planetek. Jsou poměrně jasné, s albedem 0,10–0,25. Sestávají ze směsi niklového železa s železnými a hořčíkatými křemičitany;
- třídu M (M-planetky), k níž patří většina zbytku. Jsou jasné (albedo 0,10–0,18) a představují čisté niklové železo. Vzácně jsou zastoupeny i některé další typy (např. A-planetky).
Pro planetky byla zavedena fotometrická veličina H, nazvaná absolutní hvězdná velikost planetky. Je obdobou absolutní hvězdné velikosti u hvězd. Je to jasnost planetky, která je vzdálena od Slunce i od Země jednu astronomickou jednotku. Jinými slovy: Slunce—planetka–Země je rovnostranný trojúhelník. Navíc je opravena o fázový úhel.
Původní třídění planetek užívalo běžně UBV-fotometrii, tj. měření světelného toku z planetek přes vhodné filtry U, B a V. Tato tříbarevná fotometrie dává barevné indexy U-B a B-V. Ty dovolovaly určit dvě základní třídy, a to C-planetky a S-planetky. Ostatní, které se nepodařilo zařadit, tvořily skupinu U (unclassified, nezařazené).
Pro třídění bylo cenným přínosem pozorování vlastního tepelného záření v infračervené oblasti tisíců malých planetek. Potřebná data byla získána pomocí družice IRAS. Srovnáním světla dopadajícího na planetku (veličina vypočtená ze vzdálenosti od Slunce), odraženého světla a vlastního infračerveného záření lze odvodit přibližný průměr a odrazivost (albedo) planetky. Odrazivost a spektrum planetky dovolují určit materiál, z něhož je planetka složena. Odrazivost planetek v rozmezí 0,3–1,1 mm dovoluje roztřídit planetky do několika skupin, v nichž jsou planetky se stejnými spektrálními charakteristikami. A tak místo původních tří tříd má dnešní klasifikace planetek 9, 11 nebo 14 tříd, podle různých kritérií. V každém případě se ukazuje, že tmavé a červenější planetky jsou ve větších vzdálenostech od Slunce. Dalším výsledkem klasifikace je zjištění, že planetky vzácných typů jsou především mezi křížiči planet.
Obsah |