Rezonance
Z Wikina
Reakce systému na vnější působení je maximální, jestliže frekvence působení odpovídá přirozené frekvenci systému. Rezonance patří k nejrozšířenějším jevům v přírodě. Příkladem z akustiky jsou dvě stejně naladěné ladičky: chvění jedné rozkmitá druhou. Při rezonanci uzly obou vlnění souhlasí a amplituda vln v buzeném systému roste.
1. Přirozená frekvence hvězdy je nepřímo úměrná odmocnině z její průměrné hustoty (viz pulzující proměnné). Kdyby mělo Slunce rezonovat na vnější popud, musel by mít periodu přibližně jednu hodinu, neboť to je přirozená frekvence Slunce.
2. Ke gravitační rezonanci dochází mezi dvěma tělesy obíhajícími kolem centrálního tělesa po komensurabilních drahách. Jsou-li tělesa přibližně stejné hmotnosti, rezonancí se stabilizují na souměřitelných drahách. To je případ Galileových měsíců. Je-li však velký rozdíl hmotností mezi tělesy (např. Jupiter a planetky), r. brání malým tělesům pohybovat se po souměřitelných drahách. Tak vytváří Jupiter v pásu planetek Kirkwoodovy mezery. Rezonancí vznikají také mezery v Saturnových prstencích.
3. Hadrony o velice krátké životní době. Vznikají a zanikají silnou interakcí. Jejich životní doba je tak krátká (10–22–10–23 s), že je nelze pozorovat přímo. Na vlastnosti rezonance lze usuzovat z těch částic, které vznikají jejím rozpadem a jejichž životní doba je dostatečně dlouhá pro přímé pozorování. Dnes je známo přes 200 rezonancí. Vznikají jen při určitých hodnotách energie, spinu a izospinu. Není dosud známo, jaký význam mají tyto efemerní částice pro stavbu a vývoj vesmíru.
Obsah |