Planetografické souřadnice
Z Wikina
Dvě souřadnice udávající polohu na povrchu planety (nebo jiného tělesa v planetární soustavě). Osa rotace planety protíná nebeskou sféru v severním a jižním pólu. Rovina kolmá k ose procházející středem planety je rovina rovníku. Ta je základní rovinou pro stanovení souřadnic. Úhel, který svírá tížnice v daném místě s rovinou rovníku, je planetografická šířka. Na sever kladná, na jih záporná. V důsledku zploštění planet se liší od planetocentrické šířky.
Pokud jde o planetografickou délku, ta se počítá od základního poledníku (nultého poledníku), a to proti směru rotace planety. Tzn. ze planetografické délka centrálního meridiánu roste s časem, a to od 0° do 360°. Základní poledník se určuje tak, aby se vázal na malý zřetelný povrchový útvar (např. na Marsu základní poledník prochází středem malého kráteru Airy-O, kdežto 182° poledník na Evropě prochází středem malého kráteru Cilix. Mnoho měsíců má vázanou rotaci ke své planetě. U nich byl základní poledník stanoven tak, že míří k planetě. Na Měsíci byl k určení základního poledníku vybrán kráter Mösting A, jehož selenografická délka je 5°9'53".
Složitější je stanovení délky u těles, která pevný povrch buď nemají, nebo není vidět, ale u nichž je dobře známa perioda rotace (viz např. jovigrafické souřadnice a obdobně i heliografické souřadnice).
Obsah |
