Izostáze
Z Wikina
(izostatická rovnováha; z řec. isos" = stejný, lat. stare = setrvávat). Vyváženost velkých částí litosféry planety, které plavou na plastickém podloží (astenosféře). To dovoluje, aby různě zatížené oblasti (např. nahromaděním ledovce, usazenými horninami, sopečnou činností, vrásněním hor) klesly níže nebo byly vytlačeny výše. V důsledku i. mají všechna větší tělesa planetární soustavy (planety, měsíce, velké planetky) přibližně kulový tvar. Ten je poněkud deformovaný rotací. Kdyby zemská kůra byla homogenní, Země by měla tvar hladkého rotačního elipsoidu. Průměrné gravitační zrychlení na Zemi je 980 cm s–1. To dovoluje určit hmotnost Země a její průměrnou hustotu ( 5,5 g cm–3). Tak velkou hustotu však nemá žádná hornina na povrchu. V důsledku diferenciace se totiž těžké látky (především železo) usadily ve středu Země a lehké nahoře. Země má proto vrstevnatou strukturu podle hustoty: jádro Země (z těžkých prvků) je obklopeno pláštěm, na němž spočívá litosféra, na níž spočívá hydrosféra. Nad litosférou a hydrosférou je atmosféra.
Obsah |
