Elementy dráhy
Z Wikina
Obsah |
Elementy dráhy
Šest základních veličin, které popisují dráhu tělesa kolem centrálního tělesa: planety (komety, planetky) kolem Slunce, Měsíce kolem Země, umělé družice kolem Země, měsíce kolem planety, složek dvojhvězd kolem těžiště. Jsou to:
- a – velká poloosa dráhy tělesa;
- e – výstřednost (číselná), tj. poměr vzdálenosti ohniska od středu a velké poloosy;
- i – sklon dráhy k základní rovině (u Měsíce a planet sklon vůči rovině ekliptiky, u umělých družic sklon k rovině zemského rovníku, u měsíců k rovině rovníku dotyčné planety);
- ω – délka výstupného uzlu: u planet úhlová vzdálenost výstupného uzlu od jarního bodu; u dvojhvězd poziční úhel výstupného uzlu vzhledem k rovině tečné k nebeské sféře;
- ω – argument šířky perihelu: vzdálenost perihelu od uzlové přímky měřená v rovině dráhy tělesa;
- t0 – doba průchodu tělesa perihelem (obecně perifokusem), jejíž pomocí lze řešit Keplerovu rovnici.
Elementy dráhy (1) a (2) určují tvar a velikost dráhy, (3) a (4) udávají polohu roviny dráhy v prostoru, (5) orientaci dráhy v této rovině a (6) polohu tělesa v této dráze. Známe-li všech šest elementů dráhy, můžeme vypočítat polohu vyšetřovaného tělesa vzhledem k tělesu centrálnímu, a to v libovolné době minulé i budoucí. Proto základním úkolem výpočtu dráhy je stanovení elementů dráhy. Některé uvedené elementy dráhy lze nahradit jinými. Tak např. třetí Keplerův zákon dovoluje místo velké poloosy a použít oběžnou dobu P nebo střední denní pohyb 2π/P. U parabolické dráhy se místo nekonečné velké poloosy užívá vzdálenost perihelu. Protože výstřednost paraboly je 1, stačí k určení parabolické dráhy jen pět elemetnů dráhy. Kruhová dráha je určena pouze 4 prvky, neboť výstřednost je nulová, a tím také odpadá argument šířky perihelu.