Chaos
Z Wikina
Chaos má více význámů. Rozlišujeme je dle toho jestli se jedná o planetologii či nebeskou mechaniku.
Obsah |
Planetologie
V planetologii odborný název pro neuspořádaný, rozlámaný terén (zkr. CH). Předpokládá se, že tento typ planetárního povrchu vzniká zhroucením povrchové vrstvy (stropu) do dutiny. Pro tělesa planetární soustavy název schválila IAU.
Nebeská mechanika
Od dob Newtona a Laplace se soudilo, ze v nebeské mechanice znalost počátečních podmínek dovoluje vypočítat polohy planet na neomezeně dlouhou dobu do budoucna, neboť jejich pohyb je naprosto pravidelný. Avšak Henri Poincaré koncem 19. stol. ukázal, že výpočet pohybu tří a více těles je velmi složitý a že nepatrná změna v počátečních podmínkách vede po dlouhé době k velmi rozdílným výsledkům. Ch. je způsoben neobyčejně velkou citlivostí systému k počátečním podmínkám. Říká se tomu „motýlí efekt“ : mávnutí křídly motýla u nás může vyvolat obrovskou bouři v Jižní Americe. Chaotické chování systému nelze předpovědět, přestože je ovládáno jednoduchými zákony. Tužka postavená na špičku určitě spadne. Nevíme však kam, i když podléhá velmi přesnému zákonu gravitace.
V astronomii je více způsobů, jak poznat, zda dráha je v čase chaotická nebo stabilní. Vypočítat dráhy planet můžeme pro libovolně vzdálenou budoucnost, avšak čím je budoucnost vzdálenější, tím větší bude rozdíl mezi vypočtenou a skutečnou drahou. Růst rozdílu je exponenciální (úměrný eλt). Zvláště vnitřní planety (Merkur až Mars) jsou silně ovlivněny chaotickým chováním. Jejich efemeridu nemá smyslu počítat na delší dobu než 10 mil. let. Merkur po delší době překříží dráhu planety Venuše a opustí planetární soustavu. Dráhy vnějších planet jsou stabilnější, méně chaotické, takže je dobrý souhlas s předpovědí na 20-30 mil. let.
Chaotické chování vnitřních planet v důsledku poruch drah způsobených velkými planetami se projevuje i chaosem v jejich rotaci. Měsíc stabilizuje rotaci Země, bez něho by se sklon osy měnil od 0° do 85°. Výrazně se ch. uplatňuje blízko rezonancí. Např. u planetek pro určité zlomky Jupiterovy oběžné doby (1:3, 1:2, 2:5, 3:5 aj.) způsobuje Kirkwoodovy mezery.