Arecibo
Z Wikina
Přirozená kruhová pánev v Portoriku, vzniklá propadem jeskyně. Je v ní umístěn největší rádiový teleskop světa. Patří Cornellově univerzitě v USA. Dno pánve je pokryto 40 000 hliníkových perforovaných panelů (1 × 2 m), které tvoří sběrnou a odraznou plochu (rádiové zrcadlo, reflektor) ve tvaru kulového vrchlíku o průměru 305 m. Panely jsou upevněny na síti ocelových kabelů, napjatých nad dnem pánve. Plocha rádiového zrcadla je nepohyblivá a nemůže se otáčet za rádiovým zdrojem. Změna směru se dosáhne pomocí posunovací plošiny nad reflektorem.
Plošina (o hmotnosti 900 t) je zavěšena ve výšce 130 m nad reflektorem na osmnácti kabelech, napjatých mezi třemi železobetonovými věžemi (jedna 110 m, dvě 80 m). Zespodu plošiny jsou antény, které jsou směrovány dolů na odraznou plochu a mohou se zaměřit potřebným směrem. Tak lze přijímat rádiové záření ze zdrojů vzdálených až 20° od zenitu. Antény jsou naladěny na úzké kmitočtové intervaly a připojeny k vysoce citlivým a velmi složitým přijímačům. Jsou chlazeny tekutým heliem, aby šum přijímače byl co nejnižší, a mohly tak být zachyceny velmi slabé signály z vesmíru. Rádiový teleskop v Arecibo pracuje na kmitočtech od 10 GHz (3 cm) do 50 MHz (6 m). Obrovský reflektor je využíván nejen k pasivnímu příjmu rádiových vln z kosmických zdrojů, ale i k aktivní radioastronomii (např. pro studium povrchu Venuše, komet a planetek). Za tím účelem je na plošině umístěn planetární radar o výkonu 1 MW. Pomocí odraženého signálu lze poznávat vlastnosti planet, komet a planetek. Jako vysílač s obrovským výkonem byl dalekohled v r. 1974 použit i k vyslání poselství k M 13.
Areibo je největší, a tedy i nejcitlivější rádiový dalekohled na světě. K pozorování slabého rádiového zdroje potřebuje pouze několik minut, zatímco ostatní rádiové dalekohledy i několik hodin.
Obsah |