Síla
Z Wikina
(F)
Obecně rozumíme silou příčinu zrychlení a deformace. V newtonovské fyzice je síla vektor (určený směrem, smyslem a působištěm) rovný podle Newtonova druhého zákona pohybu součinu hmotnosti tělesa m (na něž síla působí) a jeho zrychlení a: F = m a. Lze také říci, že síla je rovna časové změně hybnosti: F = d(mv)/dt
V této druhé podobě platí druhý Newtonův zákon i v rámci teorie relativity, tj. při rychlostech nezanedbatelných vůči rychlosti světla. Pro malé rychlosti v lze m pokládat za konstantu. Pak F = m (dv/dt) = m a, což je hořejší Newtonův vzorec pro sílu.
Rozměr síly je MLT–2, hlavní jednotkou newton (m s–2). Z mezinárodního hlediska je dočasnou jednotkou síly jeden dyn (1 dyn = 1 g cm s–2 = 10–5 N) a jeden kilopond, tj. váha jednoho kilogramu (1 kp = 9,806 65 N).
Z hlediska běžných pozorování jsou dva druhy sil:
- kontaktní síla působící dotykem (např. tlačíme kolo, kopneme do míče, zvedáme břemeno);
- síla pole působící bez dotyku (např. gravitace, elektrická síla, magnetická síla). V mikrosvětě ztrácí pojem síly na významu. Místo o silách proto mluvíme o interakcích mezi elementárními částicemi. Podle současných poznatků jsou všechna silová působení v makrosvětě projevem interakcí elementárních částic. Avšak ne vždy jsme schopni vystopovat původ sil až k „prvním principům“ (interakcím), a musíme se proto někdy spokojit s empirickými poznatky.
Obsah |