Radioaktivní určování stáří
Z Wikina
Určování stáří hornin z poměrného zastoupení radioaktivních prvků. Stratigrafie v 19. stol. určovala jen relativní stáří, tj. která vrstva je straší. Lord Rutherford zavedl začátkem 20. let 20. stol. radioaktivitu do geologie. Poločasy radioaktivních prvků v horninách totiž dovolují určit stáří hornin v rocích. Brzo poté bylo stáří některých hornin určeno na 1,5 mld. let, tj. o dva řády vyšší než předcházející Kelvinovo určení (15—20 mil. let). Radioaktivní metoda se stala důležitou pomůckou v geologii, selenologii a v archeologii. Hlavní metody radioaktivního určování stáří užívají dvojice prvků: rubidium—stroncium, kalium—argon, uran—olovo; radioaktivní uhlík 14C je vhodný jen pro datování kratší než 50 000 let. Z letokruhů stromů (pomocí radioaktivního uhlíku 14C) lze usuzovat na sluneční činnost v minulosti. Dnešní poměr izotopů uranu 238U, 235U a thoria 232Th dovoluje určit, že prvky, z nichž je vybudována sluneční soustava, byly vytvořeny v supernově, která vybuchla před 7 mld. let. Jejich původní množství lze teoreticky vypočítat na základě pravděpodobnosti jednotlivých r-procesů v supernově.
Obsah |