Pohon dalekohledu
Z Wikina
Obloha se otáčí a hvězdy pozorované dalekohledem rychle přecházejí přes zorné pole. Proto je každý větší dalekohled vybaven zařízením, které udržuje pozorovaný objekt ve středu zorného pole.
Abychom zaměřili dalekohled na libovolné místo na nebeské sféře, je zapotřebí jím pohybovat kolem dvou os. Podle konstrukčního uspořádání rozeznáváme ekvatoreální montáž, azimutální montáž a (velmi řídce) montáž typu alt-alt.
Při sledování pozorované hvězdy dalekohledem na ekvatoreální montáži se přístroj otáčí kolem polární osy konstantní rychlostí (jedna otáčka za 24 hodiny) a kolem deklinační osy se dalekohled neotáčí. Konstantnost otáček je zabezpečena hodinovým strojem (mechanickým, elektronickým aj.). Při sledování hvězdy dalekohledem na obou zbývajících montážích otáčení probíhá současně kolem obou os nerovnoměrnou rychlostí. Zatímco dříve bylo technicky obtížné dosáhnout nerovnoměrnou rychlost otáčení s vysokou přesností, lze současnou technikou pohonů tuto činnost dokonale zvládnout.
Tyto základní pohyby (vylučující rotaci Země) jsou při pozorování doplněny pointačními pohyby, které kompenzují astronomickou refrakci a sledují pohyb komety či planetky.
Obsah |