Kvantová čísla
Z Wikina
Stavy mikroskopických soustav jsou často diskrétní; tzn. že měřitelné veličiny, které je určují (např. hladiny energií), se při přechodu od jednoho stavu k druhému mění skokem. Můžeme proto jednotlivé stavy charakterizovat soubory čísel (zpravidla celých či polovičních), kterým říkáme k. č. Zde vyložíme jen k. č. příslušná energetickým stavům atomu: S částečným použitím názorných klasických představ můžeme říci, že tato čísla charakterizují dráhy elektronů v atomu. Každý elektron je (podle Bohrova modelu atomu) charakterizován čtyřmi k. č.: hlavní kvantové číslo n udává hladinu energie, ve které elektron kolem jádra atomu obíhá. Je mírou energie elektronu v poli jádra. Vedlejší kvantové číslo l vyjadřuje moment hybnosti elektronu ve dráze (a dává podhladinu energie), spinové kvantové číslo s charakterizuje vlastní rotaci elektronu a celkové kvantové číslo j vyjadřuje celkový moment hybnosti elektronu. Vedlejší k. č. l se označují písmeny podle schématu:
| l | 0 | 1 | 3 | 4 | 5... |
|---|---|---|---|---|---|
| podhladina | s | p | d | f | g |
Elektronový stav je pak znázorněn symbolem vyjadřujícím všechna jeho k. č., např. 2p1/2 je symbol elektronu v druhé hladině energie (n = 2), v první podhladině (l = 1), s celkovým kvantovým číslem j = 1/2 (čili spin s = – 1/2). To platí pro atom s jedním světelným elektronem (např. vodík, jednou ionizované helium).
Obsah |