Absolutní čas a prostor
Z Wikina
Isaac Newton uvedl své představy o čase a prostoru v díle Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (z r. 1687): „Absolutní prostor zůstává svou podstatou a bez vztahu k vnějším věcem stále stejný a nepohyblivý.“ Čas je pro Newtona také nezávislý na věcech a událostech, tzn. že je absolutní: „Sám od sebe a díky své podstatě plyne absolutní, skutečný a matematický čas rovnoměrně a bez vztahu k čemukoliv vnějšímu. Nazývá se též trváním.“ Tu absolutnost, tj. nezávislost prostoru a času na hmotě, si můžeme představit takto: kdyby z vesmíru zmizela všechna hmota, nic by to nezměnilo na prostoru a času.
Obraz vesmíru podle Newtona: ať jsou události sebesložitější, nemohou ovlivnit ani prostor, ani rovnoměrný tok času. Prostor se prostírá ve třech rozměrech do nekonečna, je ve všech směrech stejný a nemá žádné význačné body (tj. platí jeho izotropie a homogenita).Představuje jakési nekonečné jeviště pro pohyb. Také čas je nekonečný, ale jen jednorozměrný. Ubíhá v celém vesmíru monotónně, nemá ani začátek, ani konec. Newtonova představa o prostoru a čase předpokládá, že lze absolutně odlišit klid od pohybu a jednoznačně určit, zda dvě události jsou současné. Tím se podstatně liší od teorie relativity.
Newtonova představa měla velký význam pro rozvoj vědy a techniky po dvě a půl století. Hovoříme o klasické fyzice. Její platnost je (z hlediska teorie relativity) omezena na malé rychlosti a slabá gravitační pole. Při mnohých experimentech a pozorováních, zvláště v pozemských podmínkách, jsou tyto předpoklady přibližně splněny.
Obsah |
