Tektity
Z Wikina
Přírodní skla, která se vyskytují v drobných (několik málo cm) nebo velmi malých (menších než 1 mm) kouscích na různých místech Země. Mají hruškovitý, čočkovitý, diskovitý, kulovitý tvar. Vznikly rychlým chladnutím roztaveného materiálu, a to pravděpodobně na balistických drahách. Tektity jsou silně křemičitá skla s vysokým obsahem oxidu křemičitého a bez vody. Podobají se obsidiánům – sklovitým vyvřelým horninám, které však mají az 100´ větší obsah vody.
Obsah |
Z pravěku
V pravěku lidé považovali tektity za posvátné předměty a nosili je jako amulety. Dodnes slouží jako polodrahokamy k výrobě šperků. Pro svoji průhlednost jsou oblíbeny české tektity. Prvá známá zpráva o tektitech (z jižní Číny) pochází od Liu Sun kolem r. 950. Slovo tektit poprvé použil F. E. Suess v r. 1900 (z řec. tektos = tavený).
Výskyt
Tektity se vyskytují především v jižních Čechách a na západní Moravě, v Austrálii, v jihovýchodní Asii, na Pobřeží slonoviny, v Severní Americe (Texas a Georgia). Tektity z různých oblastí se od sebe liší stářím, vzhledem a v menší míře i chemicky. Podle naleziště se nazývají vltavíny, australity, ivority, javanity, malajsianity, indočinity apod. Výjimkou jsou tektity z Texasu, nazvané podle místního indiánského kmene Bediasů bediasity.
Nejstarší tektity
Nejstaršími tektity jsou bediasity (34 mil. let), vltavíny (15 mil. let), ivority (1,3 mil.let) a australity (0,7 mil. let). Za druh tektitů jsou považovány i mikrotektity.
Současná teorie
Podle současné teorie jsou tektity druhem impaktitů, vzniklých roztavením materiálu při dopadu velkého meteoritu na povrch Země. Jejich složení odpovídá složení zemského povrchu s příměsí 3,5 % látek z chondritů. Tektity nalezené v Libyi mají stejné složení jako písky libyjské pouště.
Chemické složení tektitů
Průměrné chemické složení tektitů: SiO2 77,29 %, Al2O3 11,07 %, (Fe,Mn)O 3,21 %, MgO 0,99 %, CaO 2,21 %, Na2O 0,45 %, K2O 2,48 % a jiné vzácnější molekuly.