Puškvorec
Z Wikina
Čerstvé nebo sušené oddenky puškvorce mají příjemnou vůni a palčivou hořkou chuť. Puškvorec rozpuštěný v likéru nebo koňaku mu dodá nahořklou chuť a vzbuzuje chuť k jídlu.
Obsah |
Charakteristika
Puškvorec obecný (Acorus calamus) - tato rostlina, tedy její kořen se z jihovýchodní Asie dovážel už ve středověku, hlavně jako ochrana před morem. Do západní Evropy se dostala teprve v polovině 16. století. Nyní zde roste na mnoha místech jako planá, a to na březích kanálů a potoků. Má silnou vůni a přidává se do koupelových olejů a do parfémů. Nalezneme ho někdy v zubních pastách a známý je také jako likér. Pěstuje se tak, že brzy na jaře se vkládají do bahna odnože, dlouhé asi 20 cm. Druhý rok se oddenky sklízí a operou se pod vodou. Suší se rychle na vzdušném místě nebo na půdě.
V lidovém léčitelství se vnitřně používá při plynatosti, při revmatismu se vtírá puškvorcový olej. Také se používá proti kašli, chřipce a tuberkulóze.
Původ je cizí.
Využití v kuchyni
Přidáním puškvorce do jídel nám pomáhá při poruchách zažívacího ústrojí.
- Puškvorec - do paštik, likérů, do směsi koření
Odkazy
Reference
Související témata
Literatura
- J. Břízová - M. Klimentová: Nová domácí kuchařka, Avicenum, 1991, str. 372, kód knihy 08-061-91
- překlad P. Martínková: Encyklopedie bylin a koření, Rebo, 2001, str. 23, ISBN 80-7234-169-3
- B. Hruška: Jak se léčit rostlinami, Volvox Globator, 1996, str. 332, ISBN 80-7207-027-4