Chřest
Z Wikina
Chřest (špargl) je zelenina, která má převážně kyselinotvorné látky a hlavičky chřestu obsahují menší množství vitamínu C.
Obsah |
Charakteristika
Výživná hodnota chřestu není veliká. Nejjakostnější chřest je takový, který má stonky pevné, tlusté, rovné, s bílými sevřenými hlavičkami.
Chřest - zelenina
Chřest obecný
Chřest obecný „Špargl“ (Asparagus officinalis) - jsou to nové výhonky chřestu zahradního (Asparagus officinalis ssp. officinalis), poddruhu divokého chřestu. Výhonky se vypichují, když jsou ještě pod zemí, to jsou bledé a šťavnaté. Starší výhonky dřevnatí. Mnoho lidí mívá poté, co sní chřest, zapáchající moč. Na ostatní nemá tato látka (kyselina asparagová), která tento pach uvolňuje, žádný vliv. Asi v souvislosti se zkušeností při močení bývá chřest považován za čistící koření: odvádí z těla tekutiny, vyhání parazity a má projímavý účinek. Na lék se zpracovávají oddenky, nikoli výhonky. Někteří lidé také mohou být alergičtí na šťávu z chřestu. Při dotyku s touto rostlinou dostanou vyrážku. Vnitřní užití tuto alergii ještě zhorší.
Používá se jako lék při potížích s močovým měchýřem a ledvinami, při revmatizmu, artritidě a dně.
Původ je cizí.
Využití v kuchyni
Chřest má vysoký odpad. Z 1 kg chřestu získáme po očištění 600 g jedlého podílu. Vždy z chřestu sloupneme tenkou slupku. Stahujeme ji po stonku od hlavičky směrem dolů.
- Chřest - polévky, zapékaný
Odkazy
Reference
Související témata
Literatura
- překlad P. Martínková: Encyklopedie bylin a koření, Rebo, 2001, str. 59, ISBN 80-7234-169-3
- J. Břízová - M. Klimentová: Nová domácí kuchařka, Avicenum, 1991, str. 321, kód knihy 08-061-91
